Blog

 

Naše představy a předpoklady o lidské povaze ovlivňují, jak s lidmi interagujeme, co v interakcích považujeme za možné a jaké sociální struktury vytváříme. Jinak řečeno naše komunikace a naše společnost je obrazem našich předpokladů.

Běžný začátek tréninkové skupiny: "Máte nějaké obtížné sdělení, které byste rádi někomu řekli, ale nevíte jak?" Ozývá se Káťa: "Ráda bych dala svému kolegovi zpětnou vazbu, ale neumím to říct tak, abych si byla jistá, že ji přijme."

Běžná zkreslená představa je, že v Nenásilné komunikaci jde o to "být k lidem milý". Možná je to podobné jako zaměňování nenásilí a pasivity. Myslím, že důvodem pro obě zkreslení je, že neznáme vzory chování, které by nebylo ani agresivní, ani pasivní.

Louise Romain: Když se učitelé dovědí o Nenásilné komunikaci a zjistí, jak je pro ně osobně přínosná, chtějí přirozeně přinést NVC do své třídy a chtějí se stát silnou autoritou a vzorem. A stojím si za slovem autorita, protože tu děti ve třídě potřebují. Tedy přesněji, děti ve třídě potřebují mít bezpečný prostor a prostředí důvěry. A proto je...

Zdálo by se, že emoce přicházejí a odcházejí na nás nezávisle. Přesto na své prožívání máme vliv, záleží, kam nasměrujeme pozornost. To se zdá ve chvíli naštvání těžké. Petr Sucháček to dokázal, uvědomil si svůj pocit a transformoval energii vzteku do akce a práce. Čtení pro každodenní možnost tréninku sebeempatie.

Když mi moje čtyřletá dcerka Anežka řekla nazlobeným hlasem: "Chci, abyste mě poslouchali. Chci abyste dělali věci, jak vám řeknu!" byla moje první reakce docela prudká: "Tak to ne. Já jsem rodič, ty jsi dítě, to nejde!" Anežka odběhla do pokoje a práskla za sebou dveřmi. Tak jsem měl možnost přemýšlet dál. Co se mi sakra snaží říct?

Rozumím tomu, co je pro mne v danou chvíli skutečně důležité? Někdy je těžké se v sobě vyznat. Příběh o neumytém hrnku přináší inspiraci kudy na to. Vcelku užitečné cvičení...